O nás

O MNĚ

Jmenuji se Lucie Konečná. Je mi 21 let. V loňském roce jsem úspěšně odmaturovala na osmiletém gymnáziu ve Vítkově. V současné době bydlím v Praze, kde studuji Vysokou školu ekonomickou, obor Zdanění a daňová politika. Kromě toho, že jsem totální blázen do psů, agility, mám ráda sport, kolečkové, posezení s příteli, přírodu.

JAK JSEM SE DOSTALA KE PSŮM A AGILITY?

Jako každé malé dítě jsem milovala zvířata. Vždycky jsem chtěla mít psa a ideálně k tomu koně. Mamka byla ale zásadně proti pořízení jakéhokoliv většího zvířete. Takže mi nezbylo nic jiného než se s tím vyrovnat. V skrytu duše jsem však doufala, že jednoho dne mé přání vyjde. Kolem devíti let jsem začala chodit ke koním u nás v Budišově nad Budišovkou. Do dvanácti let jsem se koním věnovala naplno. Veškerý život jsem strávila kydáním hnoje nebo jízdou na koních. Poté jsem ale začala chodit ke koním na statek k manželům Kynclovým, kde jsem poznala to nejúžasnější plemeno - border collie. Ze začátku jsem je jen pozorovala, jak si se svou paničkou rozumí. Pak, když jsem si s němi mohla hrát a chodit s nimi na procházky, doslova jsem jim propadla. Navíc jsem poznala ten nejúžasnější sport na světě - agility. Dnes už si nedokáži představit jediný den bez psů.

A to všechno jen díky paní Kynclové, která byla tak laskavá a hodná a své psy mi půjčovala.

PSI SE KTERÝMI JSEM TRÉNOVALA NEBO TRÉNUJI.

Za svou 8letou agility kariéru jsem běhala se čtyřmi psy. První, ačkoli v té době jen tréninkovou byla Kofolka (A3Ch Citch Darley Arabian). Kofolka je úžasné stvoření. Nikdy nemělá ideální tělesné proporce na běhání agility. Ale když s ní pak člověk běhal, nechápal, kde se v takovém chlupatém soudečku bere tolik síly při podávání neuvěřitelných výkonů, kterých za svou kariéru bezpochybně podala. Je to pes, který mě naučil všechno. V současní době si Kofolka užívá zasloužilého důchodu a letos oslavila krásné 10. narozeniny.

Dalším psem byla Čip (Aram Vrabčí hnízdo). S ním jsem odběhala snad jen půl roku, protože vzhledem k jeho zranění z mládí nebylo možné v agility dále pokračovat. V květnu 2012 oslavil své 9.narozeniny. Bohužel od června 2012 už není mezi námi a užívá si v tom psím nebíčku. Byl to úžasný pejsek, neuvěřitelný pařmen, milovník holek a pes do nepohody. Navždy zůstane v mém srdci.

Třetím psem byla Izzy (Bizzy z Temného hvozdu). Už když si ji paní Kynclová přivezla, věděla jsem, že jsme se narodily jedna pro druhou. Už od štěňátka mi plnila všechno co mi na očích viděla. Nakonec mi splnila mé největší přání - v roce 2010 jsme se nominovaly na Mistrovství světa v agility, čehož si za svou kariéru cením nejvíce. Izanka je úžasná fenka, dokonalá nejen na parkuru agility, ale také i v běžném životě. Je to pes, který se nerodí každý den. V současné době běhá Izanka se svou majitelkou, ale kdoví, třeba nás jednou osud svede zase dohromady.

Čtvrtým a zatím posledním psem je Face (As you Like Graceful Avalanche). Face je koněčně splněný sen mít vlastní border colli. Tak strašně dlouho jsem čekala až budu moci mít svou vlastní. Mamka byla vždycky proti, ale dnes je Fejsinka největší miláček celé rodiny. Pro mě je Fejs nová zkušenost, protože život s ní není úplně nejlehčí, ale v životě bych ji za nic nevyměnila. Budeme na sobě makat a třeba jednou to MS vyjde.

ČEMU SE VĚNUJEME?

Prioritou pro nás bylo, je a bude agility. Věnujeme se však i jiným psím sportům, zejména pasení (pokud se zrovna nacházíme v Budišově, v Praze těch oveček moc nepotkáme), také tanci se psem (soutěž VŠE hledá talent). A není vyloučeno, že se nezačneme věnovat i něčemu novému.

PLÁNY DO BUDOUCNA??

Rozhodně se dále zlepšovat v agility nejen jako závodník, ale také jako trenérka. No a v plánu je pořídit si další přírůstek do smečky tak v nadcházejícíh dvou letech. Pravděpodobně se bude jednat o borderku, ale ani jiné plemeno není vyloučeno.

PODĚKOVÁNÍ

Největší díky patří moji mamce a také Aleně Kynclové, která ač nemusela, tak mi své psy půjčovala, ve všem mě podporovala a já ji to né vždy stejnou měrou oplácela. Další díky patří Martině Krejčové za Fejsku, je to můj miláček. Další poděkování všem kamarádům, kteří mě podporí nejen v agility, ale také v osobním životě.